Mateřská škola Veselí nad Moravou, příspěvková organizace

Perličky

Chlapeček říká paní uklizečce: „Já su už tak strašně veliký, že když jdu kadit, tak je mně ten záchod malý.“

Paní učitelka učí děti tvoření skupin: “ Tady máme ovoce, tady hračky, tady domácí zvířata a tady dopravní …?“ A holčička doplní: “ Zácpu!“

Paní učitelko, na kopci se udělala přes noc JEDOVATKA /jinovatka/!“

„Jak se jmenuje mláďátko od prasete?“ ptá se paní učitelka dětí.
„CHROCHTÁTKO“, odpovídá holčička.

Dotaz paní učitelky: „Proč nejíš ty brambory?“
„Já jím jenom řízek, protože jsem vegetariánka“.

„Co se dává do ucha, když nás bolí?“ ptá se paní učitelka dětí. Odpověď chlapečka zní:
„Topinka s česnekem.“

Paní kuchařka se ptá chlapečka: „Máš rád hřiby?“
„Jo, ale jenom zabité.“ (rozuměl ryby)

Dítě: „Paní učitelko, já už se hrozně těším na toho kouzelníka, co dnes přijde.“
Paní učitelka: „A proč, že uvidíš nová kouzla?
Dítě: „Ne, ale aby Vám konečně vykouzlil nové zuby!“

„Děti, jakou profesi vykonává pán na obrázku?“ ptá se paní učitelka a ukazuje dřevorubce, „Má v ruce pilu.“
Najednou jeden chlapec vítězoslavně vykřikne: „Opylovač stromů!“

„Jakou znáte jarní květinku?“
Chlapec se hlásí: „MARCIPÁN!“ (myšleno tulipán)

Děti poznávaly po hmatu ovoce a zeleninu. Sofinka dostala do ruky cuketu a nemohla si vzpomenout na název.
Najednou radostně vykřikla: „To je bageta!“
Doma potom vyprávěla babičce, že ve školce poznávali ovoce a zeleninu po chvatu.

„Paní učitelko, já jsem chirurgická na med,“ říká Verunka. (myšleno alergická)

Na procházce kolem hřiště, kde bydlí Míša, chlapec volá: „Toto je náš předbarák!“

„Jak se jmenuje tato žlutá kytička“, ptá se paní učitelka na vycházce.
„Marcipán!“ odpovídají děti.

Holčička říká chlapečkovi: „Ty jsi ještě maličký.“
Chlapeček rozzlobeně odpoví: „Já nejsem maličký, podívej, jaký mám veliký břich!“

Paní učitelka se ptá při popisu obrázku zedníků na stavbě: „Jaké je to povolání?“
Děti se hlásí: „To je CIHLIČKÁŘ“.

Paní učitelka upozorňuje chlapce, aby dal pozor a nebouchl se do hlavy.
Chlapec odpovídá: „To néni hlava, to je ŠKOPEK!“

Děti na procházce potkají pána na kole, kterého již z dálky zdraví Adélka.
„Kdo to byl?“ ptají se děti.
Holčička jim odpovídá: „To byla moje BABIČKA a mám ještě jednu!“

Děti napodobují povolání – řídí auto.
Paní učitelka se ptá, jaké je to povolání a dítě odpovídá: „To je ŘIDIČÁK!“

Při vyprávění o léčení zvířat volá Mareček: „To je pan VETERÁN.“ (místo veterinář)
A při povolání švadleny: „Šaty šije paní ŠVECKA.“

Při vycházce napomíná jedno dítě druhé: „Nešlapej na ten HRUDNÍK!“ (místo obrubník)

Paní učitelka si vypráví s dětmi o prožitém víkendu a holčička volá:
„My jsme byli na návštěvě u mé BRATRANICE!“ (místo sestřenice)

Děti poznávají dopravní značky – přechod pro chodce.
„To je PROCHOD PRO PŘECHODCE,“ prohlásí s přehledem Kubík.

„Já už umím pověsit věci na RAMENO!“ (myšleno na ramínko)

Při pozorování ovcí a koz na vycházce Románek hlásí:
„Paní učitelko, dívejte se, ten KOZ má velké rohy!“
Paní učitelka odvětí: „Ale to není koz, Románku.“
„Aha, já už vím, to je KOZÁK!“ reaguje chlapec.

Děvčata na zahradě: „Paní učitelko, my chceme jít prolézat na pyramidu.“
„Tak běžte,“ říká paní učitelka.
Děvčata odpoví: „Ale my nemůžeme, my jsme moc KLUSTÉ.“

Paní učitelka ukazuje dětem obrázky zvířátek a jejich mláďátek.
Přišla řada na ovečky a děti jmenují, co paní učitelka ukazuje: „beran, jehně a BERANICE.“ (Kuba myslel ovečku)
a Maruška se mu směje: „Jé, to přece není beranice, ale BERANKA!“

Děti poznávají písmenka a vymýšlejí slova, která takto začínají.
F – „Filípek, faul, fialka, Fík, Fanynka a FAJFELOVKA.“ (myšleno Eiffelova věž v Paříži)

Chlapec volá na paní učitelku: „Zazpívejme si písničku Z jedné strany dvojka!“ (místo Z jedné strany chvojka)

Na vycházce kolem zahrádek se děti ptají paní učitelky:
„Co je to za kytku?“
Paní učitelka: „To je pivoňka.“
Děti: „A to se z ní dělá pivo?“

Paní učitelka: „Pořezala jsem si doma prst při krájení salátu.“
Chlapec jí hned nabízí pomoc: „Já mám doma kompresór, tak ho zapnu a pofoukám Ti to a ještě Ti na to dám léčivou pusinku.“

Paní učitelka napomíná neposednou holčičku při obědě:
„Neutírej si tím stolem hlavu!“ (místo: neutírej hlavou ten stůl)

Děti pozorují z okna, jak venku prší a chlapeček to komentuje:
„To se asi chtělo mráčkům moc čurat!“

Chlapec, který se vrátil po nemoci zpět do MŠ:
„Já když jsem byl nemocný a šel jsem do školky, tak jsem tam některé děti ZKAZIL.“ (myšleno nakazil)

K obědu byl řízek naruby a Šimonek si říká: „Aha, tak to je ten NARUBENÝ ŘÍZEK!“

Paní učitelka chválí děti: „Vidíte, jak se nám dobře obědvá, když je tady takové ticho.“
Viktorek šeptá: „Jenom abyste to nezakřikla!“

Děti mají za úkol nakreslit hračky budoucnosti. Patriček přinese čistý výkres, že už to má hotové.
Paní učitelka mu říká: „Ty jsi ještě nic nenakreslil, já tam nic nevidím.“
A Patriček se ohrazuje: „Ale ano, to je přece NEVIDITELNÉ AUTO!“

Děti ukazují paní učitelce zoubky, které jim vypadly a těší se, že jim narostou brzy nové.
„Já vím, první zuby jsou mléčné a ty nám, než jdeme do školy, vypadnou a potom máme nové Z UMĚLÉ HMOTY!“

„Paní učitelko, víte, že součástí naší sluneční soustavy je AMARS?“ hlásí se Martínek.

Děti si s paní učitelkou vypráví o rodině.
„Maminka mně říkala, že když jsem se narodil, byl jsem EHAP, to jako celý černý.“

Jedna krásná perlička spíš k zamyšlení:
Vaneska při rozhovoru u fotografií dětí z různých světadílů:
„Nezáleží na tom, jak člověk vypadá, ale na tom, jaký je ve svém srdci!“

Jeden chlapec ukazuje druhému své nehty:
„To jsou ale dlouhé nehty, co?“
„A nejsou to náhodou drápy?“

Spokojený chlapeček si po obědě pochvaluje:
„Ten oběd byl tak dobrý, že bych si přidal klidně šestkrát, kdybych měl větší břicho.“

Chlapec sedí u stolečku a doplňuje pracovní list:
„Já se těším, až budu doma. Pustím si rádio a budu mít klid.“

Děti se hrají na restauraci a Kuba coby číšník zve paní učitelku:
„Paní učitelko, dojděte si něco koupit k nám do BALETU.“ (myšleno do bufetu)
„Máme tu párky, sodovku a pivo.“

„Míšo, co řekneš paní učitelce, když potřebuješ pomoci s oblékáním?“
A chlapec odpoví: „Promiň!“

Při rozhovoru o volně žijících zvířatech probíhá debata:
„Děti, čím se živí divoké prase?“ ptá se dětí učitelka.
„Lidma!“ odpovídá chlapeček.

„V lese žije krásné zvíře, které se jmenuje jelen. Víte, jak se jmenuje jeho maminka?“
„Ano, tatínek je jelen a maminka jelena,“ hlásí se pohotově Klárinka.

Děti se ptají paní kuchařky: „Co máme dnes na oběd?“
„Já to vím, máme mrtvého ptáka a rýžu!“ volá nadšeně Martínek.
(Na oběd byl španělský ptáček s rýží.)

Povídají si dvě holčičky: „Já mám dneska narozeniny.“
„A kolik máš roků?“
„Pět.“
„Aha, ale vypadáš na šest.“

Dítě: „Paní učitelko, zaknoflíčkujete mi prosím zástěrku?“

Paní učitelka: „Děti, co ukazovalo cestu do Betléma třem králům?“
Dítě: „Já vím. To byla tá hvězda, taková tá padavka.“

Dítě: „Paní učitelko, víte kdo bydlí vedle nás?“
Paní učitelka: „Nevím.“
Dítě: „No přece náš sůsed!“

Dítě kamarádovi u oběda: „Nejez ten knedlík rukama, navidličkuj si ho vidličkou.“

Dítě: „Paní učitelko, já jsem včera spadla do blata a celá jsem byla špinavá…“
Paní učitelka: „A co ti na to řekla maminka?“
Dítě: „Nic, že už na mě nemá sílu.“

Paní učitelka: „Děti, co je les?“
Děti: „Les je krásná ozdoba.“

Dítě: „Já jsem nic nevyzvracel, jenom to blinkám…“

Chlapeček přišel ze záchodu a kamarád se ho ptá:
„Jaká byla hromada? Byl to krokodýl nebo šnek?“

Holčička: „Já nemůžu vidět ta holá těla kluků, to je nehorázné, ať se hned oblečou!“
Chlapec: „Vysvleč se taky!“

Holčička: „Jé, já mám modré žíly!“
Chlapec: „No právě, teče nám v nich modrá krev.“

Paní učitelka si vypráví s dětmi o tom, že už z nich budou brzy školáci: „Tak na co se nejvíc ve škole těšíte?“
Dítě: „Na přestávky!“

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, co jste viděly v lese?“
Děti vyjmenovávají: „Zajíčka, veverku a ZABIJÁKA…“ (místo divočáka)

Copyright © Mateřská škola Veselí nad Moravou, příspěvková organizace
Webmaster & design: Jan Kazík, 2018